Znalosti a dovednosti potřebné v praxi pohledem sociálních pracovníků

V praxi je nedostatek absolventů sociální práce a tato poptávka se bude v dalších letech zvyšovat jako důsledek reforem, jejichž cílem je nahradit ústavní péči jinými typy sociálních služeb, které podporují život člověka v běžném prostředí.

Reformy se týkají např. péče o lidi se závažným duševním onemocněním, kteří dosud žili v dlouhodobé lůžkové péči a jejich potřeby byly – často neadekvátně – řešeny zdravotnickým sektorem. Podle Strategie reformy psychiatrické péče, přijaté pro r. 2014-2023, se v nově vznikajících Centrech duševního zdraví počítá s 10 sociálními pracovníky na 100 tis. obyvatel a dalšími místy ve službách zajišťujících podporu bydlení a zaměstnávání. Další vzdělaní odborníci oboru sociální práce jsou a budou potřeba pro vytvoření podpůrných sociálních služeb, které jsou podmínkou transformace pobytových sociálních služeb pro lidi s různým typem postižení a pro realizaci práva dětí na život v rodinném prostředí, což předpokládá redukci ústavní péče, podporu náhradní rodinné péče a důraz na sociální práci s rodinou. S navýšením počtu sociálních pracovníků se počítá také v souvislosti s připravovaným zákonem o sociálním bydlení a s rozšířením péče v pobytových zařízeních sociálních služeb o sociálně zdravotní péči na samostatných ošetřovatelských lůžcích, provozovaných v režimu lůžek dlouhodobé péče podle zákona o zdravotních službách.  

Na trhu práce chybí v současnosti stovky, v blízké budoucnosti více než tisíc absolventů sociální práce. Kvalita našeho života i života našich blízkých bude do značné míry záviset na kvalitě jejich vzdělání.    

Pro rozvoj vzdělávání sociálních pracovníků je potřeba vědět, jaké kompetence, tj. znalosti a dovednosti od nich očekávají zaměstnavatelé a jakou úroveň kompetencí získají během studia. Jinými slovy - naučili se sociální pracovníci všechno, co opravdu potřebují znát na vysoké škole? Odpověď poněkud komplikuje skutečnost, že budoucí sociální pracovníci mohou získat svou kvalifikaci na osmnácti vyšších odborných školách a dvaceti vysokoškolských katedrách či ústavech na 14 univerzitách. V tomto sdělení shrnujeme názory absolventů jednoho vybraného pracoviště a předpokládáme, že se v mnohém mohou podobat zkušenostem jiných absolventů vysokoškolské sociální práce.

Katedra sociální práce (dále KSP) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy existuje jako vysokoškolské pracoviště vzdělávající sociální pracovníky od r. 1990. Za tu dobu bylo postupně realizováno několik dotazníkových šetření absolventů, z nichž poslední výzkum pokrýval absolventy, kteří ukončili své studium v letech 2006 až 2014 (Dragomirecká, Bílá, Tuháčková, 2015).  Z celkového počtu studentů v daném časovém období vyplnilo hodnotící dotazník 40 %, tj. 92 absolventů. Z výsledků vyplývá, že každý druhý absolvent našel uplatnění ve státní správě, třetina v neziskovém sektoru a pouze 13 % v komerčním sektoru. Z porovnání s předchozími šetřeními vidíme zvyšující se podíl absolventů ve státním sektoru a lze předpokládat, že se jedná o dlouhodobější trend. Ve státním sektoru vznikly a vznikají nové pracovní pozice pro kvalifikované sociální pracovníky, které nejsou personálně naplněny.  

Zajímalo nás, zda se liší požadavky na kompetence sociálních pracovníků podle sektoru ve kterém pracují. Absolventi měli za úkol posoudit seznam osmnácti znalostí či dovednosti podle toho, jak je daná kompetence důležitá pro vykonávání jejich práce a zda ji během studia získali v dostatečné míře. Za nejdůležitější pro výkon práce absolventi považovali pět kompetencí: znalost problematiky cílové skupiny včetně služeb, spolupráci s jinými pracovníky na pracovišti, komunikaci s klientem, znalost právního rámce a komunikaci s odborníky jiných profesí. Sociální pracovníci působící ve státním sektoru měli na prvním místě znalost právního rámce. Pracovníci v nestátním sektoru zařadili mezi nejdůležitější kompetence ještě řešení etických dilemat. A nakolik tyto dovednosti získali při studiu? Podle jejich názoru je studium dostatečně vybavilo znalostí právního rámce a problematiky cílových skupin včetně služeb. Méně dovedností komunikovat s odborníky jiných profesí.

Každý čtvrtý respondent našeho souboru absolventů KSP měl alespoň jednoho podřízeného, přesto dovednosti řízení týmů, hodnocení projektů nebo ekonomické znalosti patřily mezi kompetence, kterými je škola vybavila relativně nejméně a absolventi je od studia ani neočekávali.   

Celkově byli absolventi spokojenější s teoretickou přípravou, postrádali hlubší provázanost s praxí, nácvik praktických dovedností a specifických pracovních postupů.

Zdá se, že v poukazu na propracovanější teoretickou přípravu na úkor přípravy praktické nejsou absolventi sociální práce výjimkou. Autoři absolventských výzkumů Střediska vzdělávací politiky (např. Koucký, Ryška, Zelenka, 2013) opakovaně poukazují na to, že absolventi vysokých škol v průměru lépe hodnotí odbornou část výuky než praktickou a pro české vysoké školství je typický důraz na tradiční způsoby výuky ve smyslu preference vyučování teoretických znalostí oproti získávání praktických dovedností a zkušeností.  V případě výuky sociální práce je nesystémová spolupráce s externími pracovišti také důsledkem nedostatečného financování ze strany MŠMT, které nebere v potaz praktickou výuku a financuje vysokoškolskou výuku oboru sociální práce jako teoretické obory typu politologie či filozofie, bez přihlédnutí k potřebám odborné praktické profese.

Jak tedy můžeme rozumět výpovědi absolventů o převaze získávání poznatků nad získáváním dovedností během studia? Zaprvé nás upozorňuje na tradici nedostatečně interaktivní výuky na českých vysokých školách a inspiruje k začlenění formátů, které umožňují provázat poznatky a získat dovednosti při řešení specifického problému. Zadruhé může být dalším argumentem pro adekvátnější financování vysokoškolského vzdělávání v oboru sociální práce, konkrétně pro zvýšení koeficientu ekonomické náročnosti na úroveň ostatních oborů, jejichž součástí je praxe. V současnosti je sociální práce financována jako teoretické humanitní obory, např. filozofie a zabezpečení praxe je nesystémové, často založené na obětavosti a entuziasmu zúčastněných na straně školy i výukových pracovišť. A nakonec nás vede k úvaze o nových dovednostech, které budou potřebovat budoucí sociální pracovníci pracující v multidisciplinárních týmech s lidmi z jiných kultur nebo podle principů asertivní péče.   

ZDROJ