Cesty za inspirativní evropskou praxí: služby pro závislé děti. Monar, Polsko (1. díl)

O mezerách v síti

To, že služby pro závislé děti a mládež v České republice výrazně chybí, potvrzuje účastnice stáže a externí metodička vznikající publikace Lenka Richterová: „Kapacity služeb pro děti závislé na psychoaktivních látkách, případně i s nelátkovými závislostmi v naší zemi zdaleka nedostačují poptávce. V ČR v současné době nově vznikají adiktologické ambulance pro děti a adolescenty. Dvě terapeutické komunity se specializují na mladistvé. To je i vzhledem k nárůstu počtu nelátkových závislostí, jako je hraní počítačových her a využívání sociálních sítí zoufale málo.“ Popisuje tak zkušenost, kterou zažívá v dětské ambulanci kliniky adiktologie, která spadá pod 1. Lékařskou fakultu Všeobecné fakultní nemocnice Univerzity Karlovy v Praze.

„Z hlediska projektu jsou inovace vnímány jako efektivní nástroj doplnění sítě služeb pro ohrožené děti a rodiny. Provedenou analýzou bylo prokázáno, že síť služeb je nedostatečná a kromě omezených kapacit stávajících služeb jsou některé oblasti (potřeby cílové skupiny) zcela nepokryty,“ vysvětluje Kristýna Jůzová Kotalová, vedoucí oddělení transformace služeb pro rodiny a děti, která systémový projekt řídí.

Z tohoto důvodu byly ustaveny odborné inovativní týmy, které v deseti různých oblastech (např. dítě v náhradních formách péče, děti s potřebami v oblasti duševního zdraví, záškoláctví) zpracovávají metodiky, které mají odborníkům z praxe napříč rezorty pomoci s rozvojem jejich služeb tak, aby byly díry ve stávající síti pokryté. Jedním z těchto týmů je právě skupina, kde působí Lenka Richterová.

Co v ČR pro závislé děti chybí? 

„V Polsku nás zaujala krátkodobá terapeutická komunita pro závislé děti, která byla umístěná přímo ve městě. Takový typ služby, který je určený pro motivovanější klienty a který jim umožní, např. dostudovat školu u nás úplně chybí. Velmi inspirativní bylo také to, jakým způsobem se tamním službám pro lidi se závislostí daří propojovat s dalšími důležitými institucemi a službami, zejména školami,“ pokračuje Richterová. Monaru se též osvědčilo v ambulantních službách pořádat skupinová sezení pro děti a mladé lidi s různými druhy závislostí – tedy např. pro hráče, ale i uživatele drog. „Závislost je jen jedna a pestrost skupiny může být pro jednotlivé účastníky výhodou“, sdílel vedoucí centra Piotr Adamiak. I to je odlišné oproti české praxi.

O Monaru a co chystá MPSV

Polská organizace Monar pracuje již 40 let s lidmi se závislostí na návykových látkách i s pacienty s nelátkovými závislostmi. Služby organizace pokrývají území celého Polska a část jejich praxe pokrývá také práce s dětmi a mladými lidmi. Tým MPSV pracující na metodice tak měl možnost navštívit dvě terapeutické komunity (jednu městskou), centrum pro mládež a ambulantní služby pro léčbu závislostí sídlící v Polské Lodži. Získané zkušenosti z návštěvy zužitkuje při přípravě metodiky, která bude představena na podzim tohoto roku během seminářů pro odbornou veřejnost, kterých se zúčastní i hosté ze zahraničí.

Informace o činnostech Monaru jsou dostupné na www.monar.org.

Pro případné další informace o tématu podpory inovativních služeb pro rodiny s dětmi kontaktujte metodika aktivity, Bc. Pavla Houšku, na e-mail: pavel.houska@mpsv.cz.

Zdroj naleznete ZDE