SUROVINY 2038: Víc hlušiny a správné ceny. Nerostné bohatství jen tak nedojde

V únoru 2038 je k volbám ještě měsíce daleko, ale všichni čeští politici ví své a míří do Kašperských Hor. Ne všichni samozřejmě vyrazí „na venkov“ osobně, některé štáby a strany využívají holografického přenosu či robotů, kteří na místo dojedou za ně, ale málokdo si nechá ujít příležitost být viděn. V Kašperských Horách totiž je zlato - politické i to skutečné.

To druhé je tam už miliony let a většina politiků chce ukázat, že se postará, aby to tak zůstalo i nadále. Naše zlato si vzít nenecháme! svorně tvrdí tisková prohlášení, která odsuzují možnost, že by zahraniční těžaři vstoupili do nitra masívu pod starým hornickým městem. Někteří dávají najevo, že drahý kov (a zároveň se vyskytující wolfram, který ale tolik voličů nezná) budou bránit vlastním tělem - včetně těch, kteří ho na místě nemají.

V zápalu předvolebního boje nejsou příliš slyšet hlasy hrstky českých těžebních geologů. Ti by nejen rádi viděli v České republice konečně nějaký nový těžební projekt (nikomu se nechce dělat jen „do šuplíku“), ale také racionálně připomínají, že ložisko je dobře prozkoumané, mohlo by se těžit šetrně podzemním způsobem, a je na poměry v této době otvíraných ložisek velmi bohaté, s obsahem zlata na tunu až o řád vyšším, než je obvyklé. Navíc cena zlata je vysoko, a pod zemí tak leží stovky miliardy korun, z nichž by něco ukáplo i do napjatých rozpočtů okolních obcí.

Odpůrci těžby poukazují, že než se lom otevře, cena může být výrazně nižší – a nižší tedy budou i slibované zisky státu. A také na to, že trh se bez českého zlata klidně obejde. A to bude z celé námi nastíněné politicko-geologické komedie skutečně asi jediné pravda. Ani za dvacet let nejspíše nedostatkem zlata či jiných surovin trpět nebudeme.

Vítězný závod ke dnu

Může se to zdát až neuvěřitelné - třeba proto, že těžaři pracují prokazatelně se stále horším materiálem. Kašperské Hory jsou příkladem ložiska, které bylo objeveno a těženo už před několika staletími a přesto jeho dřívějšími generacemi nevyužité části patří dnes (tedy v roce 2018) množstvím zlata v rudě (necelých 10 gramů na tunu) mezi ta bohatší. Za dvacet let bude rozdíl téměř určitě ještě větší, protože těžaři budou pokračovat ve svém přesunu na „méně zelené pastviny“.

Zdroj a celý článek naleznete ZDE