Newsletter Chytrá energie - srpen 2018

Když Evropská komise koncem roku 2016 zveřejnila balíček návrhů pro oblast energetiky a ochrany klimatu v příští dekádě, na těchto stránkách jsme poukazovali na jednu vážnou slabinu: chybějící podíly čisté energie a energetických úspor na úrovni jednotlivých členských států, což je praxe ze současné právní úpravy. Namítali jsme, že pokud nebude předem stanoveno, jak velkým dílem má každá země přispět k celounijním cílům, o to silnější kontrola ze strany Bruselu bude potřeba. A také přesná pravidla, co se bude dít, pokud součet jednotlivých příspěvků nedá dohromady celkové odsouhlasené číslo.

Na přelomu června a července dohodla dánská vláda základní shodu s představiteli všech parlamentních stran o dalších krocích energetické transformace. Základním cílem je dosažení podílu obnovitelných zdrojů na zásobování energií na úrovni 55 % do roku 2030. V případě elektřiny hodlá Dánsko na konci příští dekády zvýšit roční obnovitelnou výrobu nad úroveň dánské spotřeby (jde o celkovou roční bilanci – vzhledem k propojenému energetickému trhu v severských zemích bude Dánsko v některých časových úsecích elektřinu dovážet, vývozy obnovitelné elektřiny však mají být vyšší).

Francouzská parlamentní komise, ustavená v lednu 2018 k přezkoumání bezpečnosti a zajištění jaderných zařízení, ve své zprávě vydané 5. července shrnuje, že jaderné elektrárny jsou i nadále zranitelné vůči haváriím a útokům [1]. „Francouzská jaderná zařízení zřejmě trpí zásadním nedostatkem, který půjde jen obtížně vyřešit: nebyly navrženy tak, aby odolaly teroristickému útoku,“ tvrdí komise. Zpráva označuje několik rizik, mimo jiné zřícení letadla, vniknutí dronu, sabotáž zevnitř, proniknutí zvenčí a kybernetické útoky.

Po celé Evropě aktuálně probíhá intenzivní diskuze o budoucnosti využívání uhlí pro energetické potřeby. V porovnání s dalšími zdroji energie produkuje těžba a spalování uhlí zdaleka nejvíce emisí CO₂ a má tak nejhorší dopad na naše klima. Mimo to se uhlí stává ekonomicky nevýhodné. Je proto již dnes jasné, že uhlí jakožto energetická surovina nemá v Evropě, ale ani jinde po světě, příliš dlouhou budoucnost. Vyvstává však otázka, co se stane s regiony, které doposud byly na těžbě uhlí závislé.