Dům je tak chytrý, že nás neobtěžuje, říká o svém domově jeho majitel

Pokud jde někdo okolo a myslí si, že vidí novostavbu, spletl by se. Kompletně zrekonstruovaná stavba se zaoblenou fasádou pochází z roku 1908. Stejně tak zdejší zástavba nepřipomíná hlavní město, přesto dům stojí v Praze 6.

 „Baví mě fakt, že prehistorie se tady potkává s vyspělými technologiemi 21. století. Z okna koukáme na skalní masiv s trilobity, vlastně bydlíme pod pomyslnou hladinou dávného oceánu,“ říká Jaroslav.

Lokalitu, kde se narodil, miluje, donedávna žil s rodinou v nedaleké bytovce. Tušil, že v památkově chráněné zóně volný pozemek jen tak nenajde, proto neváhal, když se objevila na prodej parcela se starým domem.

Jaroslav uplatnil profesní zkušenosti a pořídil chytrou elektroinstalaci, fotovoltaiku (přímá přeměna slunečního záření na elektřinu), tepelné čerpadlo, okna s izolačními trojskly. Všechno na sebe navazuje, technologie spolupracují.

„Padesát tisíc operací za rok zvládne bez naší pomoci. Větrá, hlídá kvalitu vzduchu, topí, v noci rozsvítí orientační osvětlení. Dům je tak chytrý, že nás neobtěžuje, máme minimální provozní náklady, funguje i v případě, že vypadne proud,“ vypočítává přednosti.

Generační výměna

„Baráčnický zděný domek přežil generace, ale zůstal v hrozném stavu,“ vzpomíná Jaroslav. Povedlo se zachránit obvodové zdivo, uvnitř bylo nutné všechno vybourat. Bylo jasné, že návrh rekonstrukce musí udělat odborník.

„Chtěli jsme moderní architekturu, ale ne vyzývavou, která kašle na všechno okolo. Podle pozitivních ohlasů se dům líbí milovníkům moderních staveb i starousedlíkům,“ vysvětluje architekt Kryštof Štulc ze studia Atelier.

Manželé chválí koncept obytného otevřeného prostoru do krovu, nicméně rozděleného na jednotlivé zóny: pro odpočinek, vaření, stolování. Součástí domu je garáž, nad níž architekt umístil galerii s pracovnou a hudebním koutem. Jaroslav amatérsky hraje na bubny a piano. Pobaveně připomíná, že nástroje zapojuje do sluchátek, aby rodina nemusela denně poslouchat jeho koncert.

Majitel respektuje i životní prostředí. Na pozemku nechal zakopat nádrž na vodu. Při přívalovém dešti se do čtyř hodin naplní a zahrada zůstává i v období sucha zelená.

Dům u vycházejícího slunce

Tepelné čerpadlo (systém vzduch-voda) podle majitele vychladí interiér efektivněji než klimatizace. Kromě toho hlídá rekuperační jednotka hladinu škodlivého CO₂. Jakmile někdo z rodiny otevře okno, jednotka se automaticky vypne.

Aby přeměna sluneční energie správně fungovala, musejí být panely umístěny na jižní straně střechy. „Při nákupu jsme využili dotační podporu projektu Nová zelená úsporám, který funguje až do roku 2020,“ doplňuje Jaroslav. Doma si může kdykoliv zkontrolovat graf denní spotřeby elektřiny, která pohání veškeré spotřebiče, ohřívá TUV.

Elektřina, kterou spotřebiče přes den nespotřebují, se ukládá do baterií. Díky tomu se večer svítí zadarmo. Roční náklady za energie vyjdou rodinu jen na 15 tisíc. „Jsou měsíce, kdy dokonce dostáváme zpátky peníze, většinou když odjedeme na dovolenou. Dům zkrátka vydělává, přebytky se dají prodat do sítě nebo uložit a pak někdy, když se to hodí, vybrat,“ upřesňuje.

Od dubna až do konce září, někdy půlky října, je dům elektricky soběstačný, prakticky nepotřebuje energii ze sítě. Veškeré funkce se ovládají přes iPad, není potřeba nic dodatečně ladit.

Čisto doma, čisto v duši

Místo bývalého nevzhledného dvorku je nyní zatravněné atrium, kde se dá posedět a děti si můžou bezpečně hrát. Zahrada je přímo spojena s obývacím pokojem a ložnicí rodičů. Zelenou plochu lemují zídky obložené umělým kamenem.

Výhodná je také orientace k severu. Slunce se přes den točí a nebylo ani nutné pořizovat markýzu. Na odstínění fasády, respektive obývacího pokoje, stačí jen ocelová designová stříška nad francouzským oknem, která připomíná tenkou žiletku.

Dům původně neměl podkroví. Dnes jsou v horní obytné části mimo jiné dva dětské pokoje. Dole pak ložnice rodičů, obývací pokoj s kuchyní a jídelním koutem, druhá koupelna, technická místnost. Architekt řešil dispozici, s manželi vybíral konkrétní materiály. Bílý základ doplňuje beton a akcent černého kovu. Připomíná, že když se „chladné“ materiály dobře použijí, nepůsobí v interiéru tvrdě.

Schodiště je postavené z leštěného betonu, na jehož povrchu záměrně zůstávají nedokonalosti. „Je to atypické řešení, které ve výsledku není ani drahé. Musíte ovšem najít osvíceného investora, protože výsledek je vzhledem k náročnosti provedení nejistý,“ dodává architekt Štulc. Prostor odlehčuje zábradlí z bezpečnostního skla, celým přízemím projíždí vinylová podlaha v dekoru dřevěných prken.

„Čím jednodušší, tím lepší. Manželka má naštěstí stejný názor, takže nemáme žádné vázičky a dekorace navíc. Klára navrhla kuchyň, kterou jsme pořídili v IKEA, na zdi je nalepené sklo, nábytek je mixem věcí na míru a těch z nábytkového řetězce,“ vysvětluje Jaroslav.

Úsporu rozpočtu zajistil dobrý nápad. Dražší, takzvaně bezfalcové dveře se skrytou zárubní nahradily obyčejné ocelové zárubně. Bylo však nutné během stavby hlídat šířku zdí, místo 8 000 Kč za takovou zárubeň pak majitelé zaplatili jen 800 Kč.

Zdroj článku naleznete ZDE