Komunitní práce a energetika v Nizozemsku

MAS Skutečsko, Košumbersko a Chrastecko z.s. ve spolupráci se vzdělávacím programem Erasmus+ nabídlo zástupcům obce vzdělávací pobyt v Nizozemsku. S cílem poznat místní kulturu a tradice a lépe tak porozumět různým komunitám a inspirovat se způsoby, jak respektovat a integrovat kulturní rozdíly v práci ve vlastní obci. A protože ve mně starosta vložil důvěru a za obec mě nominoval, neváhala jsem se na tento pobyt přihlásit. Už zaslaný program vypadal velice slibně. Exkurze do vesnice Del Andel, modelu komunitně vedené sociální inovace ve venkovských oblastech, návštěva záchranné stanice tuleňů nebo návštěva nejmenšího přístavu v Evropě. Měla jsem opravdu velká očekávání.

Vyjeli jsme z Luže v pondělí v časných ranních hodinách natěšeni na nové zážitky a výměnu zkušeností z komunitní práce s Nizozemskými kolegy. Už v autobuse bylo zřejmé, že i za nepříznivého počasí, které bylo předpovídáno, bude zájezd skvělý a velmi podnětný. Sešla se nás dobrá parta komunitních pracovníků a zástupců obcí a komunitní energetiky. Cesta ubíhala celkem rychle a v podvečerních hodinách jsme se dostali do cíle, do obce Kloosterburen na úplném kraji severního Nizozemska v provincii Groningen. Přivítal nás historický klášter Her Klooster s naprosto fantastickou atmosférou. A samozřejmě nás čekali velmi milí hostitelé s dobrou večeří. Po večeři jsme šli na krátkou procházku po okolí. Počasí nám však nepřálo a během chvilky jsme byli úplně promočení a museli jsme se vrátit do kláštera. A hned první večer jsme zjistili, že Holanďané jsou velmi otužilý národ a překonávali jsme chladno v pokoji. Klášterní zdi byly velmi studené a topení už netopilo. Pod dvěma teplými dekami se však nakonec spalo báječně.

Do úterního rána nás i přes nepříznivé předpovědi přivítalo slunce. Hostitelka nám připravila vegetariánskou snídani - vařená vejce, sýry, pečivo, zeleninu. Pro milovníky sladkého med, citronovou marmeládu, arašídové máslo a všelijaké sladké posypky. Ochutnali jsme, že sice všude je chleba o dvou kůrkách, ale nevypadá pokaždé stejně. A ani stejně nechutná.

Den jsme začali návštěvou biofarmy Eemstuin. Mladý pár si za přispění přátel koupil pozemek, na kterém se rozhodli hospodařit v souladu s přírodou. Pro setkávání komunity zde postavili naprosto famózní budovu, která v případě opuštění splyne s přírodou a vše se přirozeně rozloží. Stěny jsou ze slámy, písku a bláta, střechu tvoří akáciové trámy, topolové fošny a jako krytina je použit mech. Uvnitř je pouze suchý záchod a výkaly putují rovnou do kompostu, ze kterého vyrábějí teplo pro dům. Vedle domu je obrovský skleník, 250 m2. Pěstují základní zeleninu a bylinky. Zkoušejí i ovocné stromy jako meruňky a broskve, protože ty se v Nizozemsku moc nepěstují. Ke hnojení využívají vyrobený kompost. Nepoužívají žádné postřiky na škůdce. Vše řeší vhodnou kombinací rostlin. Ani slimáky nehubí cíleně. Slimáci jim pomáhají s plevelem a když se přemnoží, udělají z nich opět kompost. Hlavní kompost, který jim vyrábí teplo, je z 80 m3 štěpky, 15 m3 kravského hnoje, zalité vodou s bakteriemi a 1,5 roku to vyrábí teplo pro dům.

Na oběd nás pohostili v komunitním centru De HOLM, které si tu založili po zrušení místní školy v roce 2015. Svépomocí si opravili budovu a přistavěli další část. Vedou to tu dobrovolníci a slouží k setkávání nejbližší komunity i vzdálenějších sousedů. V budově je základní místnost s kuchyní, ve které se připravuje občerstvení na akce nebo případně něco malého ke kávě. Vedle této místnosti je obchod, bleší trh s nejrůznějšími věcmi, které lidi prodávají. Oblečení, nádobí, knihy, obuv, hračky, stará elektronika, na co si jen vzpomenete. A buď si zde můžete pronajmout stůl či polici na prodej vlastních věcí, nebo můžete nepotřebné věci k prodeji věnovat a výtěžek jde na provoz centra. Společně s centrem se starají o komunitní zahradu. Ta je určena ke společnému setkávání, procházkám, rybaření a dalším činnostem v přírodě. O zahradu se starají opět dobrovolníci a rostliny ze zahrady také pak prodávají v obchodě u centra. A protože se neshodli úplně všichni na jednom, jsou rozděleni do několika skupin a každá skupina se stará o část zahrady. Proto je velmi rozmanitá jak co do druhu rostlin, tak do vzhledu.

Po obědě jsme navštívili místní kostel se zajímavou historií, který je v současné době rekonstruován a odhalují v něm středověké fresky, které byly přemalovány v době reformace. Zajímavost kostela je jeho zvonice. Původně byl na stromě jen pověšen kus kovadliny, na kterou farář mlátil dřevem a tak svolával věřící. Postupem času postavili nejprve malou zvonici a tu pak zvětšovali a zvětšovali, až je z ní kostelní věž. Proto do ní není z kostela přístup.

Poté nás vzali na prohlídku bramborárny. Původní budova této farmy je 140 let stará. Na polích o rozloze 250 ha pracovalo 40 lidí. V 50. letech se snížil počet na 20. Momentálně mají novou moderní budovu, kde mají stroj na třídění a balení brambor a chlaďák na uskladnění. V současné době stačí na běžnou údržbu 3 lidi a v sezóně 5. Brambory odtud prodávají do celého světa jak k sadbě, tak ke konzumaci. Proto brambory z Egypta jsou vlastně brambory z Nizozemska, protože sadbu mají odtud.

Středeční ráno bylo deštivé. Po snídani jsme vyrazili do blízké obce Wurffem, kde jsme den zahájili prohlídkou komunitního centra vedle střední školy. Toto centrum vzniklo předěláním staré knihovny. Ta zde v malé míře funguje i nadále. Primárně tento prostor slouží k workshopům a školením lidí. Jako zajímavost zde mají výstavu kancelářské techniky v jednotlivých dekádách od 50. let do současnosti. Také tu je i-lab. Technickou laboratoř, ve které mají např. 3D tiskárnu a další novodobé vynálezy, se kterými se studenti a další učí zacházet.

Po přednášce o historickém řešení záplav z moře následovala prohlídka města a vytvořených valů a hrází. Průvodce nám např. popisoval, že mají sice bohaté zásoby zemního plynu, ale protože těžba následně způsobuje zemětřesení, která poškozují budovy v dalekém okolí, odhlasovali si, že bude v říjnu tohoto roku ukončena. Tyto problémy naprosto chápeme a můžeme jen závidět řešení.

Po obědě jsme absolvovali prohlídku místního skanzenu. Skanzen je umístěn uprostřed města, skoro celý jsme ho obešli a až následně jsme poznali, že se jedná o dovezené domečky, protože vypadají naprosto stejně jako domy v obci, ve kterých se stále bydlí. Velkou zajímavostí pro mě byl malý větrný mlýn, který sloužil jako pohon pro pilu.

Po prohlídce skanzenu jsme vyrazili na námi nejvíce očekávanou prohlídku záchranné stanice tuleňů v Pieterburenu. Pokud někdo najde opuštěné nebo zraněné tulení mládě, zavolá do záchranné stanice. Pracovníci ze stanice přijedou na místo, posoudí situaci mláděte a v případě potřeby ho odvezou na stanici. Zde prochází třemi fázemi. V první fázi jde o základní ošetření. Buď ošetření zranění, nebo odčervení, vymotávání ze sítí, apod. Ve druhé fázi se o mládě starají, aby se jeho stav zlepšil. Těm, která nejsou schopná přijímat potravu sama, lejou hadicí přímo do žaludku kaši z lososa. Ve třetí fázi připravují zvíře na vypuštění zpět do přírody. Díky péči odborníků a hlavně dobrovolníků z různých zemí se 8 z 10 mláďat vrátí zpět do přírody a přežije. Malých tuleňátek jsme zde viděli jenom pár. Naštěstí. Teprve začíná sezona porodů a stanice se teprve zaplňuje. Pokud by měl někdo zájem stát se dobrovolníkem v záchranné stanici tuleňů, berou také dobrovolníky z programu Erasmus a jediná důležitá podmínka je znalost angličtiny. Veškeré školení a vzdělávání zajišťují sami.

Po večeři v nám již známém centru De Holm jsme se vydali na prohlídku nejmenšího přístavu v Evropě. Náš průvodce si z nás “vystřelil”. Celou dobu nám popisoval vznik hrází jako zábrany proti vodě a vyhnání moře, které stavěli místní farmáři už od 12. století. Ukazoval nám kanál a bránu, kterou vypouštějí při odlivu vodu do moře. A až když jsme odcházeli, tak podotkl, že se jedná o ten nejmenší přístav.

Čtvrteční ráno bylo velmi zamračené a deštivé. Po snídani jsme vyrazili do vesnice Windsum. Zde jsme navštívili místní komunitní kavárnu, která byla vybudována za účelem setkávání přátel a sousedů, nikoliv za účelem zisku. Proto je kavárna v době, kdy mají lidé dovolenou, uzavřena, i když je to období, kdy dorazí do země hodně turistů a dost by vydělali. Krásné na této kavárně není jenom ten prostor, ale hlavně to, že v ní pracují jenom dobrovolníci a zdarma. Lidé, kteří se chtějí setkávat, být v dobré atmosféře nebo překonat těžkou životní situaci jsou zde vždy vítáni. Celkem se tu zapojuje 70 dobrovolníků.

Následovala prohlídka města a jeho historických míst. Velkou zajímavostí je to, že když v těchto městech chtěli postavit kostel na kopci, museli si ten kopec nejprve vytvořit. Kostel tak sice na kopci stojí, ten je ale jenom cca 6 metrů vysoký. Pro nás to nazývají velmi vtipně - “vysočina”.

Po obědě nás hostitelé pozvali do místní pekárny, která funguje jako sociální podnik. Původní pekárna po 80 letech fungování, třech generacích, zkrachovala a pár místních nadšenců se rozhodlo, že tu chtějí pekárnu zachovat. Sešlo se tak pár sousedů a domluvili se, jak dají staré pekárně nový život. Finance na odkup zajistil bývalý farmář, který měl z prodeje farmy dost peněz, a půjčil je s velmi výhodným úrokem novým majitelům. Na opravy se vrhl tesař, který byl čerstvě v důchodu. Přivedl i pár kamarádů, dali se do práce a po půl roce se znovu otevíralo. Majitelům se podařilo vzít zpátky některé původní zaměstnance a ostatní pracovní místa fungují jako sociální rehabilitace pro lidi, kteří dlouho nepracují, nebo jako pracovní místa pro invalidy. Pomáhá jim tu i mnoho dobrovolníků a to zcela zdarma. Na ochutnávku jsem si zde koupila typický holandský chléb ontbijtkoek. Je to sladký chléb vonící a chutnající jako perník. Do toho “perníku” přidávají také oříšky, nebo kandované ovoce a další dobroty. Byl vynikající.

Večer nás na rozloučenou čekala slavnostní večeře a k poslechu i tanci nám zahrála místní kapela “Turecké osvícení” složená opět z místních dobrovolníků. Po tanci a zpěvu jsme se s nimi rozloučili a v pátek ráno vyrazili zpět domů.

Nizozemsko je krásná země, a to i bez kvetoucích tulipánů. Je velmi rovinatá a po loukách se tu pasou ovce, krávy, kozy a hlavně koně. Je tu mnoho větrných elektráren, které víceméně nahradili staré větrné mlýny. Naprosto sem pasují. A co jsem si dovezla domů kromě suvenýrů? Jsem obohacena o spoustu nových přátelství a poučila jsem se z jejich soudržnosti a ochoty dělat pro ostatní něco prospěšného, zcela zdarma a nezávisle na podpoře státních dotací. Plně si totiž uvědomují, že to nedělají jenom pro sebe, ale hlavně pro dobrou budoucnost nejen svoji, ale i dalších generací.

Mgr. Pavlína Bezchlebová