Charita ČR: Více než čtvrtina mladých žen je ohrožena chudobou

Základní existenční potřeby jako vytápění či potraviny nejsou v Česku pro mladé lidi problémem ani pro ty ohrožené chudobou. Dostatečně vytápět svůj byt či dům není schopno pouze 15 % z nich.

Cílem průzkumu bylo podívat se blíž na mladé lidi ohrožené chudobou i jejich největší potíže a také zjistit, nakolik jsou zažité představy o chudobě pravdivé. Výsledky potvrdily, že klíčové problémy pro mladé představují otázky bydlení, zadluženosti a přístupu k zaměstnání.

“Potvrdilo se nám, že nejvíc záleží na tom, do jakých podmínek se narodíte. Jako kritická se přitom jeví zkušenost se ztrátou bydlení,” uvedly socioložka Kateřina Pulkrábková a analytička Martina Veverková.

Významné pro prevenci chudoby u mladých lidí v ČR je podle průzkumu získání maturity, která statisticky výrazně snižuje riziko propadu do chudoby. Nejvíce ohrožena je skupina mladých lidí bez maturity, jejichž rodiče také nemají maturitu (každý druhý). Celkem je podle výsledků ohroženo 40 % mladých bez maturity ve srovnání s 13 % s dosaženým vysokoškolským vzděláním.

Lépe se přitom s rizikem chudoby vypořádávají širší rodiny či bezdětné páry. 

Výrazné rozdíly ve finanční gramotnosti mezi mladými lidmi nejsou. Také finanční závazky chudých i ne-chudých mladých se (s výjimkou exekucí) podobají. Rozdíly jsou ale ve schopnosti jim čelit, které jsou dány spíše objektivními, společenskými faktory než faktory subjektivními. 

Názory mladých lidí tomu ale neodpovídají. Nejčastějšími příčinami chudoby jsou podle mladých Čechů a Češek faktory na straně jednotlivce (vlastní pohodlnost, neochota pracovat, vzdělávat se či závislost), velkou roli ale podle nich hraje i špatné rodinné zázemí a některé systémové nedostatky (exekuce a drahé bydlení).

„Výzkum potvrdil, že pohled na chudobu a realita se značně liší. Zatímco obecný úsudek bývá, že chudoba je důsledkem individuálního selhání a nezodpovědnosti, data ukazují, že chudoba je výsledkem řady znevýhodňujících společenských faktorů. A mladí, kteří s chudobou mají přímou nebo nepřímou zkušenost, se pak na chudobu druhých dívají s menšími předsudky,“ dodává ředitel Charity ČR Lukáš Curylo.

Průzkum byl realizován v dubnu 2018 na reprezentativním vzorku 800 mladých ve věku 18–30 let. Jeho výstupy představili zástupci Charity a ČBK na tiskové konferenci 13. června 2018 barokním refektáři dominikánského kláštera u Sv. Jiljí v Praze. Téma “Mladí a chudoba” si pro rok 2018 zvolila Česká biskupská konference a Charita Česká republika v rámci společného projektu podporovaného nadací Renovabis.

Pro motivaci ke vzdělávání a prevenci chudoby je nejdůležitější (širší) rodina

Nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím chudobu mladých v České republice je podle výsledků rodina, konkrétně její finanční situace a chování. Následují vlastní vzdělání a zaměstnání. Lépe se ohrožení chudobou brání širší typy rodin (široká, s oběma rodiči). Obecně je vyšší podíl lidí ohrožených chudobou v domácnostech s malým počtem členů. Při prevenci chudoby tedy nejvíce záleží na podpoře rodiny, důležitá je ale i motivace ke vzdělávání.

„Vidíme, že fungující rodina je nejúčinnější prevencí chudoby a pádu do dluhových pastí u mladých lidí. Dobré rodinné zázemí je pro start do samostatného života klíčové jak z hlediska formování osobnosti a motivace ke vzdělání, tak z pohledu hmotné a finanční podpory,“ říká Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference. „Podporu rodiny a motivace ke vzdělávání proto považujeme za zásadní.“

Přehled o svých výdajích mají všichni, náhlý 10 tisícový výdaj ale chudí nezvládnou

Kdyby získaly 10 tisíc, obě skupiny by si je nejčastěji daly stranou. Ačkoliv se mohou lišit mírou finanční gramotnosti, mají zhruba stejný přehled o svých penězích: většina respondentů má alespoň hrubou představu o tom, za co peníze vydává, moderní způsob evidence výdajů (mobilní aplikace nebo nástroje v internetovém bankovnictví) používá více než čtvrtina (v průměru 27 %) mladých lidí.

Téměř tři čtvrtiny mladých chudých však mají problém vyjít s příjmy a rozdíl nastává i v případě nenadálého výdaje ve výši 10 tisíc korun, který nezvládnou. Pokud se tato situace zkombinuje s horším finančním zázemím rodiny nebo dokonce s absencí rodinného zázemí, je tato skupina mnohem náchylnější k předlužení. I proto využívá nestandardní finanční produkty (spotřební půjčka, kontokorent) a 9 % z nich se přiznalo k exekuci.

Liší se také spotřební chování: polovina mladých chudých pociťuje namísto radosti ze středně velkého nákupu (například nových bot) obavy, že kvůli němu nebude schopna zaplatit například potraviny. V případě nepředvídatelných příjmů by pak chudí častěji uhradili spíše provozní výdaje, jako je nájem či splátka dluhu, nebo by pomohli rodině, zatímco mladí neohrožení chudobou by peníze raději věnovali na vlastní rozvoj, koníčky, dovolenou nebo by je investovali.

Zkušenosti z rodiny a mezigenerační přenos (“dědičnost”) chudoby

Důležité jsou z hlediska rizika chudoby i zkušenosti získané v mládí a rané dospělosti. Ty pozitivní subjektivně pomáhají chudobu lépe překonávat. Častějším průvodním znakem mladých ohrožených chudobou je, že se jejich rodina několikrát zadlužila, že pocházejí z neúplné rodiny a že se často stěhovali. Jako kritická se pak jeví zkušenost se ztrátou bydlení. Méně ohrožení častěji absolvovali víceleté gymnázium a jejich rodiny je podporovaly ve studiu a cestování. Dědičnost chudoby přitom není absolutní a ne všichni, kteří trpěli materiální deprivací kolem 12 let, ji zažívají i v dospělosti. Pravděpodobnost tohoto vývoje je u nich ale téměř třikrát vyšší.

V dospělosti zažívají mladí ohrožení chudobou stejné problémy, jaké měli jejich rodiče, a to i v podobné míře. Častěji zakoušejí neplánované zadlužení, ztrátu bydlení či práce, narození dítěte, nebo osobní zkušenost s násilím. Naopak pozitivní zkušenosti jsou pro obě skupiny obdobné. Téměř stejná je i materiální a finanční podpora od rodiny či přátel. Mladí neohrožení chudobou však častěji dostávají dary, dědictví, spoření či kontakty, zatímco ti ohrožení čerpají od rodiny spíše pomoc v nouzových situacích nebo při péči o dítě (tedy prevence versus řešení důsledků).

Solidarita mladých s chudými ve svém okolí je překvapivě vysoká

Ohrožení chudobou znají častěji někoho chudého (65 %), polovina z nich má takového člověka v rodině nebo mezi nejbližšími přáteli; v 10 % případů se jedná o partnera. Z mladých ne-chudých zná někoho chudého každý druhý a o někoho blízkého se jedná ve 30 % případů. Jak výzkum potvrzuje, vliv prostředí je velký a blízkost chudoby často souvisí s postojem k ní.

Téměř polovina mladých, kteří mají ve svém okolí někoho ohroženého chudobou, svému vrstevníkovi ve finanční nouzi zkoušela pomoci. Z celkového počtu mladých je to pak více než pětina (22 %), která podala pomocnou ruku, ať již někoho takového má nablízku, nebo ne. Více přitom pomáhají ti, kteří mají někoho chudého v rodině, překvapivě o něco častěji chudí, než ti chudobou neohrožení (61 versus 51 %). Může to být i blízkostí lidí, kterým pomáhají, nebo extrémnější mírou chudoby a problémů.

Blízkým lidem pomáhají mladí spíše peněžním darem, vzdálenějším půjčkou. Chudí také rodině častěji peníze darují a ne-chudí zase půjčují. Průzkum však nezjišťoval výši takové pomoci. Neohrožení chudobou také častěji pomáhají formou rady, motivace či zprostředkování pomoci.

„Ochota mladých pomáhat potřebným v rodině i mezi vrstevníky je dobrou zprávou, která koresponduje s evangelijním ‚neboť jsem hladověl a dali jste mi jíst, žíznil jsem a dali jste mi pít, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě‘ (Mt 25,35-36) či starozákonním ‚rozděl se o svůj chléb s hladovým a o svůj oděv s nahým; z toho, čeho máš nadbytek, prokazuj milosrdenství‘ (Tob, 4, 15a, 16a),“ komentuje zjištění Stanislav Přibyl. „Jsme velmi rádi, že se nám u mladých lidí nepotvrzuje hypotéza o sobectví a uzavřenosti sociálních skupin.“

Stát by měl pomáhat víc, neziskovky provozovat jobs centra

Nejčastějšími příčinami chudoby jsou podle mladých Čechů faktory na straně jednotlivce (vlastní pohodlnost, neochota pracovat, vzdělávat se či závislost), velkou roli ale podle nich hraje i špatné rodinné zázemí a některé systémové nedostatky (exekuce a drahé bydlení). Pokud mladí lidé znají někoho chudého, jsou v hledání důvodů opatrnější a vliv přisuzují spíše sytému.

Chudým podle mladých dostatečně pomáhá jen rodina a blízké okolí, zejména stát by podle nich měl pomáhat víc, než tomu je. Všechny skupiny respondentů se shodují na tom, že nejdůležitější v boji proti chudobě je předcházení zadlužení, dostupné bydlení a podpora pracovního uplatnění. 80 % mladých považuje za důležitou pomoc při získávání první práce a větší dostupnost školek.

Neziskové organizace by se podle všech mladých lidí měly zaměřit na pracovní (62 %), právní a občanskou pomoc (52 %). Sami mladí ohrožení chudobou by také uvítali asistenci v oblasti sociálního bydlení, materiální pomoc nebo zprostředkování sociálních půjček.

Nejznámějšími službami pro lidi v nouzi jsou azylové domy. Nízkoprahová centra nebo sociální rehabilitace mladým moc neříkají

Nejznámějšími opatřeními pomoci v nouzi, které Charita ČR poskytuje, jsou mezi zkoumanými mladými azylové domy pro matky s dětmi či jednotlivce, sociální byty a materiální pomoc. Naopak respondenti často neznají nízkoprahová centra, domy na půl cesty, sociálně-aktivizační činnosti či sociální rehabilitaci, které jsou ve skutečnosti nejčastěji využívanými službami Charity.

Pro mladé lidi a rodiny Charita Česká republika provozuje 40 azylových domů pro rodiče s dětmi v tísni (v roce 2016 to bylo 1 219 rodin / 3 393 uživatelů), 4 domy na půl cesty (78 uživatelů), 69 nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (9 389 uživatelů) a 59 sociálně-aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi (2 444 uživatelů). Po celé zemi poskytují organizace Charity 822 registrovaných sociálních služeb, 85 zdravotních služeb a 329 služeb jiného druhu. 

Sociální služby nestačí. Je nutná systémová změna a přijetí problému ze strany obcí

K průzkumu Charity o mladých a chudobě vznikl cyklus fotografií Tomáše Pospěchaz nízkoprahového centra Fénix v Lipníku nad Bečvou, které provozuje Charita Hranice. Tato zařízení a dobrovolnická centra provozovaná Charitou ČR vyrostla zejména v lokalitách ohrožených chudobou a sociálním vyloučením v pohraničí i ve vnitrozemí.

„Je zjevné, že část obyvatel České republiky si s sebou do života přináší znevýhodnění. Lidé z Charity Česká republika jim pomáhají z toho plynoucí překážky překonávat. Vedle přímé pomoci usilujeme i o zlepšování sociálního systému prostřednictvím advokační činnosti směrem k zákonodárcům,“ uvedl ředitel Charity ČR Lukáš Curylo.

Zdroj  a celý článek naleznete ZDE