Výstava: Hrdelní soud Skuteč

Výstava přibližuje období pozdního středověku a raného novověku, kdy Skuteč byla soudním centrem rozsáhlého rychmburského panství. Před skutečský soud chodívali řešit spory i lidé z panství okolních. Expozice není stavěna jen na obecném představení mučírny, či všeobecně známých procesech z tehdejší doby lokalizovaných do vzdálených oblastí. Naopak, její předností jsou právě konkrétní příklady soudních procesů, které ve Skutči prokazatelně probíhaly v letech 1473 až 1765.

Informace dohledané v různých archivech a především při studiu tzv. Ortelních manuálů v pražském Národním archivu vynesly na světlo dávno zapomenuté příběhy a osudy lidí – obětí, pachatelů i spoluviníků. Spektrum řešených sporů bylo velmi široké, od malicherných sousedských hádek, drobných krádeží, vloupání po loupežná přepadení s použitím hrubého násilí či sprosté vraždy. Časté rozpory s následným ublížením na těle vznikaly díky nestřídmému užívání alkoholu. Samozřejmě ani v té době nechyběly sexuální delikty, vraždy nechtěně narozených dětí nebo brutální řešení problémů v manželských trojúhelnících.

Z projednávání těžkých případů se často dochovaly výslechové protokoly, které nám plasticky zobrazují, v jakých situacích se lidé ocitli, z jakého prostředí pocházeli a jaké možné příčiny vedly ke spáchání zločinu. Hrdelní tresty bývaly časté – ze statistiky vyplývá, že odsouzení k oběšení, setnutí hlavy, rozčtvrcení (či zcela výjimečně upálení) vynášela porota ve Skutči každých pět let. Místní kat měl tedy o práci postaráno, avšak většina soudních přelíčení končila tresty lehčího rázu. Posuďme sami, jaké to asi bylo dostat se do středověkých vězeňských kobek ve sklepě staré radnice.

Tuhý režim spojený s nucenou prací na panském nebo městském pozemku měli vězni často proložený vyvedením a upoutáním na pranýř. Stál na náměstí a na připoutané osobě si mohl vylít svůj vztek každý kolemjdoucí. Veřejnou hanbou bývalo trestáno především cizoložství a krádeže. Přesné umístění pranýře uvidíte na fotomontáži. Na výstavě se také dozvíte o dalších dvou místech, kde se vykonávaly jednak hrdelní tresty, tedy kde stál šibeniční vrch a kde bývala stínadla. Nebo se z těchto míst mrskáním po holých zádech vyprovázely nechtěné osoby z katastru města. Předtím jim byl „na rozloučenou“ vypálen na čelo nebo do ramene cejch.

Temná historie dávných dob nebyla samozřejmě samoúčelná. Drakonické tresty vesměs chránily společnost před zločinci a lehčí formy měly provinilce napravit. I sem však dolehlo náboženské poblouznění a do problémů se dostali lidé vyznávající jinou víru, než požadovala vrchnost. Spravedlnost ovšem byla a je slepá. Kdo nechtěl svoji víru zradit a odvolat, mohl se zachránit jen útěkem. V obecném povědomí máme, že kacíři končili na hranici, ovšem jediný známý trest upálením je ve Skutči doložen ze zcela jiného důvodu. Pokud se na výstavu dostavíte, dozvíte se podrobnosti.

Rovněž si připomenete, kde stálo ve Skutči obydlí kata. Jednalo se o velmi honosný jednopatrový dům, který mohl konkurovat sídlům bohatých měšťanů kolem náměstí. Katem sice každý veřejně opovrhoval, ale v noci a potají jej často vyhledával. Vystaveny budou i pomůcky, které kat potřeboval ke své práci. A to nejen za sklem, některé si budete moci vyzkoušet na vlastní kůži. Pozornost jistě přitáhne těžký stínací meč.